Proč poslouchat soudobé skladby? V každé době doplňují to, co tu schází, říkají autoři hudby k sirénám

Až si ve středu 4. 11. těsně před polednem naladíte stanici Českého rozhlasu Vltava, s velkou pravděpodobností uslyšíte z archivu spuštěnou testovací sirénu. K tomu budou znít noty, které napsal student pátého ročníku kompozice na Konzervatoři Jana Deyla Jonáš Starý. Na doporučení svého pedagoga Ondřeje Štochla, jenž skládá prosincovou hudbu k siréně, se dostal k prozatím nejvýraznější zakázce své kariéry.

Specifikem projektu Hudba k siréně je, že každou skladbu hudebníci hrají v jiném prostoru. Starého kompozice Euterpé našla domov přímo na konzervatoři. „Najít vhodné místo bylo obtížné. Potřeboval jsem, aby siréna byla slyšet, podmínkou zároveň bylo, že koncert musí zaštiťovat instituce, na jejíž půdě se bude konat. Cestoval jsem Prahou a nikde jsem se nesetkal s optimální hladinou hlasitosti sirény. Až mě napadlo, proč bychom to nemohli udělat u nás v sále Jana Drtiny,“ vysvětluje hudebník, jenž je zkoumáním vhodných prostor pro hudbu k siréně mezi skladateli známý.

Jestliže Starý se ke skládání pro Berg dostal přes svého učitele, Štochl dostal nabídku přímo od orchestru, s nímž spolupracuje deset let. „Zprvu jsem moc nevěděl, jak by mi tahle práce zapadala do konceptu, nechtěl jsem napsat něco jen proto, aby to bylo, proto jsem se nabídky ujal až teď,“ říká.

Původně měla jeho siréna rozeznít kostel bohnické psychiatrické léčebny, nakonec ale padla volba na hradčanský klášter Fortna. „Je to jediný zvuk z vnějšího světa, který do blázince zvenku doznívá. Lidé se tam mohou jednou zastavit za měsíc a bilancovat, kam se za tu dobu dostali. Proto se taky moje skladba jmenuje Sotto Voce,“ vysvětluje genezi názvu, který bychom mohli přeložit jako Ztišení.